Petr I. Veliký ( 9.6. 1672 – 28.1. 1725 )


Ruský car z dynastie Romanovců ( od 1682 ).
Dvanácté dítě cara Alexeje a jeho druhé ženy Natalie Kirillovny Naryškinové. Když mu bylo 10 let nastoupil po smrti svého bratra Fjodora II. na carský trůn. Ještě téhož roku se však vzbouřili střelci, příslušníci moskevských strážních pluků. Ti donutili desetiletého cara a jeho matku, aby vedle sebe na trůně strpěl slaboduchého bratra Ivana V. Za oba chlapce pak vládla jako regentka jejich sestra Sofie. V srpnu 1689 byla carevna-regentka svržena a Petr I. se stal skutečným vládcem země. V letech 1694-95 podnikl vojenské tažení k Bílému moři a rok nato vybojoval na Turcích Azov. Od března 1697 do srpna 1698 pobýval pak v Německu, Británii a Holandsku a dychtivě pátral po projevech vyspělé techniky, plodech vědy i po příkladech západoevropské módy, způsobu života a zvyků. Cestu však musel přerušit v důsledku nového povstání střelců, které po návratu nechal krutě potlačit (1698).
Stejně energicky se pak pustil i do společenských reforem – příslušníci dvorské šlechty – bojaři – si museli oholit brady a oblékat se po evropsku, dále pak nahradil tradiční juliánský kalendář gregoriánským kalendářem ( tato změna se však neprosadila ). Provedl reformu armády a dal odvést 32 000 mužů z nejnižších tříd.Takto posílen uzavřel v listopadu 1699 alianci a Augustem II. Fridrichem, králem polským a kurfiřtem sasským, a společně s ním napadl v srpnu1700 švédské Livonsko. Tak začala „severní válka“ (1700-21). 30. listopadu byl u Narvy poražen švédským králem Karlem XII.
Poučen z porážky nechal vtrhnout v čele s maršálem-hrabětem Borisem Šemeretěvem svá vojska do švédské Ingrie kde pak po jeho boku 9. ledna 1702 porazil švédská vojska u Erestferu a 29. července u livonského Hummelshofu. V údolí řeky Něvy, které mu v prosinci padlo do rukou, nechal založit roku 1703 Sankt-Peterburg. Když se Petrův spojenec August II. vzdal Švédům, nabídl králi Karlu XII. uzavření příměří. Švédský král však odmítl o novým útokem vytlačil Petrova vojska až na střední Ukrajinu. Pak ale přišel 8. červenec 1709; Petr vrhl k Poltavě masu vojska, Karla XII. rozdrtil a prakticky zničil celou nepřátelskou armádu. Když se zbavil hrozby na severu, obrátil svoji pozornost k jihu a roku 1711 udeřil na osmanské pluky v Moldavsku. Byl však obklíčen a donucen uzavřít příměří.
Tři roky nato Petr obnovil boje na severu. Ruské loďstvo udeřilo 7. července 1714 nedaleko Hängona baltskou flotilu švédského krále. Tímto tahem ovládl Petr I. Baltské moře včetně pobřežních území Livonska, Estonska, Ingrie a jižní Karélie. Mírem z 30. srpna 1721 mu Švédsko tyto oblasti postoupilo. Od roku 1721 se začal titulovat imperátorem vší Rusi. Následující dva roky válčil s Persií, okupoval dagestánský Derbent a města Rašt a Baku. P. I. zakládal továrny, vojenské školy, vybudoval dopravní síť. Petr Veliký zemřel 8. února 1725 na zápal plic, který si uhnal při zachraňování tonoucích vojáků z mrazivých vod Něvy.